Srovnání: Web 2.0 vs. Web 3.0

18. 1. 2023
MTVSV

Abychom se dostali k definici Web3, začneme úplně od začátku a vysvětlíme si vývojové stupně World Wide Webu. Ty se formovaly postupně na základě potřeb uživatelů a dostupných prostředků a známe je pod označením Web 1.0, Web 2.0 a Web 3.0. Je důležité zdůraznit základní rozdíly mezi vývojovými stupni (Web 1.0, Web 2.0 a Web 3.0) a technologickou vizí Web3, abychom mohli pochopit, o co se technologičtí nadšenci v posledních letech snaží, když skloňují slova jako absolutní vlastnictví, decentralizace nebo Metaverse, která ztělesňují pojem Web3.

Web 1.0 (čtení): Původní Web 1.0 umožňoval konzumaci obsahu a jednoduchou interakci. Web 1.0 představují statické webové stránky, které se dají vyhledávat a číst. Příkladem je MySpace, kde si nejprve uživatel vytvořil účet a ostatní si mohli tento vytvořený obsah prohlížet jako prezentační stránku.
Web 2.0 (čtení – zapisování): Od začátku 21. století se přirozeně na základě potřeb uživatelů začal formovat dynamický Web 2.0, který do velké míry ovlivnil nástup chytrých telefonů a mobilního přístupu k Internetu. Ten umožňoval uživatelům obsah vytvářet, přidávat jej na různé internetové stránky, sdílet jej apod. Nejlepším příkladem jsou různé sociální sítě jako například Facebook, Twitter nebo Tumblr, kde uživatelé přidávají různá data a ostatní uživatelé je mohou komentovat v reálném čase. Typickým znakem Web 2.0 jsou také sdílené služby jako Google Docs nebo cloudové servery.
Web 3.0 (čtení – zapisování – vlastnictví): Web 3.0 je další vývojový stupeň Internetu neboli nová generace webu. Jedná se o další stupeň vývoje webu, včetně jeho architektury a aplikací. Reprezentuje ho interaktivita, přizpůsobitelnost a personalizace aplikací, částečná umělá inteligence webu a sdílené aplikace. Právě „spustitelnost“ je základem Web 3.0.

Vývojové stupně Internetu jsou vždy odrazem technologických vymožeností a zároveň potřeb většiny uživatelů Internetu, resp. komerčních firem a zájmových skupin, které na něm působí a dokáží ho ovládat minimálně z hlediska určování trendů. Nyní můžeme plynule přejít k tomu, co představují Web2 a Web3, tedy samostatné přístupy, které se oproti vývojovým stupňům liší v zaměření a způsobu, jakým dosahují svých cílů.

Web 2.0

Web 2.0 je primárně o centralizaci a zaměřuje se na tvorbu obsahu všemi uživateli. Zároveň jej definuje monopolizace ze strany velkých společností jako Google, Facebook nebo Amazon.

Web 2.0 stojí na obrovském množství dat, která lidé různým způsobem vytvářejí, přidávají na Internet a sdílejí mezi sebou. Existuje proto nespočet platforem, které umožňují generovat obsah, ať už textový, vizuální nebo sociální. Nejlepším příkladem jsou sociální sítě. Web 2.0 zároveň lidi navzájem spojuje, což umožnil v první řadě rozmach chytrých telefonů a neomezený přístup k mobilnímu internetu. Web 2.0 posílil globalizaci a umožnil mnohem větší efektivitu v propojitelnosti, čehož v konečném důsledku kromě soukromých osob využily i mnohé komerční společnosti pro své podnikání. Zjednodušila se nejen komunikace, ale i propojení různých typů systémů v reálném čase.

Nutno připomenout, že velké firmy dlouhodobě shromažďují téměř nekonečné množství informací o uživatelích a o jejich chování. Firmy je ukládají tak, že existuje podezření, že je mohou různým způsobem zneužívat pro komerční účely. Jak je vám již asi jasné, myšlenka Web3 spočívá právě ve vymanění se ze světa, ve kterém technologický pokrok určuje několik velkých firem, jež mají moc a přístup k téměř všem informacím, protože technologie dosud neumožňovaly opak.

Jednoduše řečeno data ve Web 2.0 světě patří firmám a my jsme s tím dosud nemohli nic udělat. Když jsme se chtěli kdekoli zaregistrovat, použít aplikaci, obchod nebo jinou internetovou službu, museli jsme jí předat alespoň část svých osobních informací. Když tyto platformy používáme, ukládají si o nás i další informace.

Největší výhody Web2:

Přístupnost a srozumitelnost pro každého uživatele.
Jednoznačně definovaná regulační pravidla.
Stále větší tlak na zodpovědnější nakládání s osobními údaji a daty.

Největší problémy Web2:

Shromažďování dat uživatelů centralizovanými globálními společnostmi, o jejichž fungování a motivacích se ví jen velmi málo.
Využívání dat a údajů o uživatelích pro další účely, například cílení reklamy za účelem udržení uživatelů v ekosystémech. Není to pouze za marketingovým účelem, ale také kvůli cílení politické reklamy, hybridním hrozbám a podobně.
Etické problémy: cenzura, sledování, předávání údajů a zneužívání osobních údajů.

Toto všechno jsou sice pro mnohé zanedbatelné faktory, které jsou obecně známé. Mnoho lidí si tak řekne: Vždyť já nemám co skrývat. Ovšem kontext tohoto problému je mnohem širší. Stále platí, že Web2 bude oproti technologické vizi Web3 jednodušší na pochopení i používání, neboť z tohoto pohledu jsou bariéry vstupu na Web 3 relativně vysoké.

Web 3.0 a Web3

Na tomto místě je vhodné znovu zdůraznit, že Web3 se nerovná Web 3.0. Zatímco Web 3.0 je další stupeň vývoje Internetu, Web3 je technologický přístup založený na decentralizaci.

Jak jsme popsali výše, základem Web 3.0 je inovativní sémantický web, kde jsou informace a data strukturované a uložené podle standardizovaných pravidel, což usnadňuje jejich vyhledání a zpracování.

Decentralizovaný web nebo Web3 se v prvním řadě zaměřuje na posílení a bezpečnost. Základní myšlenkou Web3, kterou vytvořil v roce 2014 spoluzakladatel společnosti Ethereum Gavin Wood, je vytvořit decentralizovanou verzi Internetu odstraněním dominance centralizované síly gigantů Webu 2.0, jako jsou Amazon a Facebook. Jeho cílem bylo předat kontrolu do rukou uživatelům pomocí technologie blockchain, decentralizovaného úložiště a vlastní identity. Principem Web3 je, aby uživatelé měli poslední slovo v tom, kdo bude mít přístup ke konkrétním typům údajů. Umožňují to kryptoměnové peněženky jako MetaMask, kde uživatelé ukládají soukromé a veřejné klíče ke všem svým údajům a identitám. O těchto peněženkách si řekneme později .

Zajímavým faktorem při decentralizaci je i samotná ekonomická stránka. Pokud by Web3 splnil v následujících dekádách svůj účel a uživatelům by se podařilo dostat moc zpátky do svých rukou, vizí technologických nadšenců je potom stav, kdy by společnosti musely za přístup k údajům uživatelů platit.

Další populární vizí decentralizace je přechod na platbu kryptoměnami. V rámci Web3 se předpokládá i využitelnost nezaměnitelných tokenů a implementace Metaverse, tedy jakéhosi virtuálního světa, který umožňuje nekonečné interakce v reálném čase. I samotné nezaměnitelné tokeny, NFT, jsou jednoznačným odkazem Web3, ve kterém mají každý token a k němu přiřazená metadata jednoho výhradního majitele.

Odpůrci Web3 a skeptici argumentují chybějícími regulacemi obsahu a ekonomiky. V případě stále četných podvodů na investorech je velmi náročné vypátrat zodpovědné osoby a potrestat je.

Největší výhody Web3:

Mnohem větší zabezpečení údajů a dat, nižší zranitelnost.
Skutečné vlastnictví dat nebo obsahu a možnost prokázat se jako majitel.
Potenciální možnost zpeněžení těchto dat (například NFT).
Větší finanční svoboda například díky decentralizovaným financím (DeFi).
Zajímavější interakce s ostatními uživateli (například v podobě 3D virtuálního „vesmíru“ Metaverse).

Největší problémy Web3:

Náročnější adaptace uživateli, náročnější používání, potřeba dalšího vzdělávání se v této oblasti.
Potřeba dalších softwaru, resp. hardwaru.
Chybějící regulace a velké nebezpečí různých podvodů.
Potřeba uchovávat různé soukromé klíče a přístupy.